Cesta z pasti zablokovaných sítí. Od principu fronty k projektové zralosti?

Lawmakers across Europe are looking for ways to tackle speculative grid connection requests and free up grid capacity for projects ready to be built. In Germany, a project maturity approach is replacing the longstanding first come, first served principle. In contrast, Czechia continues to rely on ad hoc tweaks of the queue-based model.

Nedostatek kapacit sítě je jednou z překážek, s nimiž se aktuálně potýká česká energetika v rámci probíhající transformace. V mnoha oblastech elektrizační soustavy je již vyčerpaná kapacita pro připojování výkonu i příkonu. Pokračující elektrizace a digitalizace ekonomiky budou přitom vyvolávat další tlak na zajištění kapacity: jen v sektoru datových center se v EU do roku 2030 očekává nárůst instalované kapacity na více než dvojnásobek (z 12 GW v roce 2025 na 28 GW v roce 2030).¹

Překážkou připojování nových projektů však není pouze nedostatek přenosových linek a transformoven. Značnou část kapacity elektrizační soustavy totiž blokují tzv. spekulativní žádosti. Žádosti o připojení projektů, u nichž je krajně nepravděpodobné, že budou někdy realizovány, žádosti, které byly podány s cílem rezervovanou kapacitu následně prodat nebo prostě jen „držet místo“ pro případ, že se následně objeví vhodný projekt.

Zákonodárci nejen v České republice již delší dobu hledají cesty, jak těmto spekulativním žádostem zamezit. Tento článek proto popisuje vybrané způsoby boje se spekulativními žadateli se zvláštním důrazem na tzv. model posuzování zralosti, který od dubna 2026 funguje v Německu.

SELHÁNÍ PRINCIPU FRONTY

Podle § 8 odst. 1 písm. f) vyhlášky o připojení² provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy posuzuje žádost o připojení zařízení s ohledem na pořadí podaných žádostí. Tento dlouhodobě uplatňovaný princip first come, first served byl zaveden z důvodu, že jako spravedlivý a nediskriminační nejlépe odpovídá základní zásadě liberalizovaného trhu – zásadě rovného přístupu k sítím, která je ve vztahu k provozovatelům přenosové, resp. distribučních soustav vyjádřena povinností zajišťovat neznevýhodňující podmínky pro připojení zařízení k příslušné soustavě (§ 24 odst. 10 písm. b), resp. § 25 odst. 10 písm. c) energetického zákona).

Jelikož tento systém posuzuje v první řadě čas doručení žádosti, nedokáže jakkoliv odfiltrovat kvalitně připravené záměry od záměrů čistě spekulativních. Výsledkem je zbytečné vynakládání nákladů provozovatelů soustav na rezervaci kapacit pro subjekty, které fakticky neexistují jinde než na papíře. Provozovatelé jsou navíc nuceni pro tyto „duchy“ plánovat rozvoj sítě, což vede k dalšímu umělému navyšování nákladů. Zároveň dochází k nedostatku volné kapacity pro připravené investory, kteří mají zajištěny pozemky i technologii. Aktuální situace, kdy se kapacita sítě stává čím dál tím vzácnějším zdrojem, zdůrazňuje vrozené nevýhody systému first come, first served.

„Energetický regulační úřad má díky novele Lex Vodík získat pravomoc stanovit v cenovém výměru na vymezené období cenu za vyřízení žádosti o připojení."

NEVRATNÉ KAUCE A NOVÝ POPLATEK

Český zákonodárce na problém spekulativních žádostí rovněž reaguje. V důsledku tzv. Lex Plyn³ je od 1. srpna 2025 povinnou náležitostí smluv o připojení ujednání o nevratné části paušální částky k úhradě podílu na nákladech spojených s připojováním. Podle vyhlášky o připojení nevratná část podílu na nákladech připojení činí na vyšších napěťových hladinách 30 %, pokud rezervace zanikne do 12 měsíců, anebo v ostatních případech 50 %. Ve vztahu k hladině nízkého napětí tato část činí 0 %, a tedy se neplatí. Ve vztahu k nevratným kaucím obsahuje Lex Plyn velmi významné přechodné ustanovení. Do 1. listopadu 2026 se musí všechny smlouvy o připojení, u nichž ještě nedošlo k připojení příslušného zařízení, upravit tak, aby obsahovaly ujednání o nevratné části podílu na nákladech připojení. Smlouvy, které nebudou včas upraveny, zaniknou.

Další opatření proti spekulativním žádostem by mohl přinést tzv. Lex Vodík, který je aktuálně zařazen do evidence pro jednání vlády.⁴ Energetický regulační úřad má nově získat pravomoc stanovit v cenovém výměru na vymezené období cenu za vyřízení žádosti o připojení k úhradě nákladů provozovatele distribuční soustavy; účastníci trhu s elektřinou v takovém případě mají mít povinnost cenu na vyřízení žádosti o připojení ve výši a za podmínek stanovených v cenovém výměru uhradit.

Obrázek č. 1: Přehled procesu posuzování stupně zralosti v Německu

Zdroj: Netztransparenz

Obrázek č. 2: Plán průběhu prvního cyklu nového německého modelu

Zdroj: Netztransparenz

NĚMECKÉ POSUZOVÁNÍ ZRALOSTI

Zatímco Česká republika řeší situaci spíše ad hoc úpravami, němečtí provozovatelé soustav (50Hertz, Amprion, TenneT a TransnetBW) představili nový systém pro vyřizování žádostí o připojení některých zařízení: tzv. Reifegradverfahren (posuzování podle zralosti). Tento model opouští model fronty a zavádí dynamické, cyklické hodnocení projektů, které preferuje projekty s vyšší pravděpodobností brzké realizace a vyšším přínosem pro soustavu; první cyklus byl zahájen 1. dubna 2026.

První fáze cyklu je zahájena uveřejněním informací o dostupné kapacitě sítě s tím, že žadatelé mají tři měsíce na podání svých žádostí. Podání žádosti je spojeno s povinností uhradit paušální poplatek ve výši 50 000 eur; poplatek je za určitých okolností vratný, popř. započitatelný na opakování žádosti v dalším cyklu. Následuje druhá fáze, pětiměsíční tzv. clusterová studie, v jejímž rámci se podané žádosti hodnotí podle různých aspektů – úplnost žádosti, připravenost projektu, vliv projektu na síť. Úspěšným projektům se následně přidělí části dostupných kapacit. Po dokončení hodnocení mají úspěšní žadatelé jeden měsíc na to, aby potvrdili svůj zájem o kapacitu a složili tzv. realizační kauci ve výši 1 500 eur za každý rezervovaný megawatt výkonu.

„Princip fronty byl optimální v době, kdy elektrizační soustava mohla pojmout drtivou většinu projektů. V situaci, kdy jednotlivé projekty o připojení k síti fakticky soutěží, vede ke zbytečným nákladům."

SÍTO KVALITY – ČTYŘI PILÍŘE HODNOCENÍ

V rámci druhé fáze je zralost projektu, tedy pravděpodobnost jeho skutečné realizace, hodnocena ze čtyř různých hledisek. Každá kategorie posuzuje různá kritéria a jednotlivým projektům přisuzuje body podle toho, do jaké míry daná kritéria naplňují. V rámci tzv. Reifegradverfahren se posuzují následující vlastnosti projektů:

• Plochy a povolení: První kritérium hodnotí jednak to, jak kvalitně má žadatel zajištěno právo užívat pozemky potřebné pro realizaci projektu (zvýhodňuje silnější právní tituly, typicky vlastnické právo, před tituly slabšími), a jednak stav povolovacích procesů.
• Technický koncept: Druhé kritérium hodnotí technickou připravenost projektu. Zahrnuje hodnocení celkového technického konceptu projektu, kvalitu a detail projektu rozvodny či tras přípojek.
• Ekonomika a bonita: Třetí kritérium posuzuje ekonomickou situaci žadatele a jeho schopnost projekt skutečně realizovat. Nad rámec základních požadavků na doložení subjektivity, vlastnické a organizační struktury žadatel v rámci tohoto kritéria dokládá svou bonitu prostřednictvím ratingů (např. S&P min. BBB+) nebo bankovních záruk a prokazuje zajištění klíčových komponent, jako jsou transformátory či jističe.
• Systémový přínos: Čtvrté kritérium oceňuje projekty s přidanou hodnotou pro celou soustavu. Body získávají hybridní projekty kombinující výrobu a ukládání elektřiny nebo projekty, které jsou schopny poskytovat podpůrné služby.

První tři kritéria mají v hodnocení váhu 30 %, systémový přínos 10 %. Systém zároveň obsahuje motivační prvek pro projekty, které jsou sice kvalitní, ale v daném cyklu na ně „nezbyla“ dostupná kapacita. Takové projekty se mohou o kapacitu sítě ucházet v dalším cyklu, aniž by byl žadatel povinen opětovně hradit paušální poplatek za zpracování žádosti o připojení.

Ačkoli německý model představuje ambiciózní a promyšlený krok směrem k efektivnějšímu přidělování kapacity, není bez rizik. Poměrně vysoká administrativní náročnost může znevýhodnit menší investory bez robustního projektového zázemí; ke stejnému výsledku může přispět i relativně vysoká vstupní finanční bariéra. To vše může vést k tomu, že trh ovládnou pouze velcí hráči schopní nést vysoké počáteční náklady. Dalším rizikem je, že bodovací systém může v praxi narážet na interpretační nejasnosti nebo rozdílné přístupy jednotlivých provozovatelů soustav, což by mohlo vyvolat spory o transparentnost a rovné zacházení.

VROZENÁ RIZIKA OBOU PŘÍSTUPŮ

Omezená kapacita elektrizační soustavy spolu s velkým množstvím spekulativních žádostí zdůrazňuje negativa modelu first come, first served. Tento model, který minimalizuje riziko diskriminačního postupu distributora, byl optimální v době, kdy elektrizační soustava byla schopna pojmout drtivou většinu projektů. V situaci, kdy jednotlivé projekty o připojení fakticky soutěží, vede rozlišování pouze podle času přijetí žádosti k tomu, že mnohdy je kapacita rezervována zbytečně a zbytečné jsou i náklady a čas, které distributoři věnují přípravě soustavy na připojení projektu, který se nakonec nerealizuje. Český zákonodárce proto zavádí dílčí opatření, která mají spekulativní žádosti znevýhodnit, resp. prodražit.

Německý model posuzování zralosti (Reifegradverfahren) navazuje na výzvy Evropské komise k opuštění principu first come, first served ve prospěch posuzování kvality jednotlivých projektů. I tento alternativní model však má vrozená rizika, zejména pokud jde o princip rovného přístupu k sítím. Bude proto zajímavé sledovat, jak bude spuštění nového systému posuzování žádostí o připojení v Německu hodnoceno a v praxi přijato. V České republice bude zajímavé sledovat, jaké množství kapacity se uvolní poté, co v listopadu 2026 zanikne rezervace kapacit u projektů, které nepřizpůsobí své smlouvy o připojení novým požadavkům zákona. n

Poznámky

1  Evropská komise. Strategický plán pro digitalizaci a umělou inteligenci v odvětví energetiky. COM(2026) 501 final, 3. 6. 2026.

2  Vyhláška č. 16/2016 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě, ve znění pozdějších předpisů.

3  Zákon č. 223/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

4  Návrh zákona je evidován v systému VeKLEP pod číslem jednacím 622/26, článek vychází ze stavu k 17. srpnu 2026.

O AUTOROVI

Tomáš Martinec se zaměřuje na energetiku, insolvence a obchodní vztahy. S KF Legal spolupracuje od roku 2015, advokátem se stal v roce 2019. Vedle pražské právnické fakulty absolvoval také americká studia na FSV UK a semestr na University of Richmond ve Virginii.

Kontakt: tomas.martinec@kflegal.cz